Kapitola VII. - Korunovace
Kapitola VII. – Korunovace
Noře se ještě nikdy tak špatně nespalo. Zdály se jí sny o jejím otci a o tom, jak ji vyslýchal. To Voldemort umí, to se musí nechat. Druhý den ráno Nora vstala a lekla se svého zobrazení v zrcadle. Vypadala jako zombie.
„No, celkem se to hodí, pro královnu upírů,“, usmála se pro sebe, „Co by na to řekl Harry, kdyby věděl, že má v rodině královnu? A ještě k tomů upírů? Asi nic... Ale James by se zbláznil... James... chybíš mi, lásko..“ Na jejích tvářích se kutálely slzy. To se jí stávalo vždycky, když si vzpomněla na Jamese. Proč ho musel otec zabít? Proč? A nechat ji s Harrym samotnou. Johnsonová, přestaň! Přestaň se furt litovat. Nemáš proč. Osušila i slzy a šla na snídani.
„Pane Malfoyi, velice nerada vám oznamuji, že pokud budete pokračovat v opruzování a zkoušení mé trpělivosti, seberu Zmijozelu 70 bodů a ještě k tomu budete mít školní trest do konce školního roku, každý den. A navíc, pokud se pamatuji, tak váš otec je zpřátelen s Fenrirem Šedohřbetem, a jinými vlkodlaky. Osobně mám zkušenosti s Fenrirem a říkám vám, e kdyby tento váš výrok slyšel, už byste nejspíš nebyl mezi živými. Berte to jako varování, Fenrir Šedohřbet je jeden z nejnebezpečnějších Smrtijedů. Nezná slitování nad nikým, a udělá mu jedině radost, když bude moci někoho zase zakousnout.“ Malfoy zůstal šokovaně zírat na svou profesorku.
„Co je? Co koukáte na mě jako na idiota? Hurá do práce. Dnes máme na....“ A hodina pokračovala dál.
„Dobrý den, studenti. Předem vás varuji, že minulou hodinu mě jeden sourozenec vašeho spolužáka dokonale vytočil, takže pokud nechcete celou hodinu test, tak se chovejte slušně.“ Draco Malfoy si odfrkl: „Taky tě rád vidim.“
„To je dobře, pane Malfoyi, ale teď do práce, jinak vám stejně ten test dám.“
„Ale já nic neudělal!“ Před každého studenta se položil list ápětkového papíru a třídou se začal ozývat sborový nářek.
„Nedá se nic dělat, poděkujte braří Malfoyovým. To oni jsou zodpovědni za váš test. Do pravého rohu se podepište a napište ročník. Papír si rozvorhněte na padesát otázek.“ Harrymu Potterovi ujelo: „Si dělá prdel, ne?“
„Jednu už mám, po druhé opravdu netoužím,“, odpověděla Nora jednoduše a rozdala i papíry s otázkami. Celkem těžký test, to musela uznat. Ale předveďte se, miláčkové.Začalo ji pálit předloktí. Když se otočila ke třídě zády, viděla, že její znamení bylo rudé a žhavě horké. Posadila se. Otec ji volal, ale ona přijít nemohla. Po deseti minutách si testy vybrala. Žáci neměli někdy ani polovinu vyplněnou.
„Konec hodiny, můžete jít. Do příští hodiny si to všechno zopakujte, bude malý testík. O padesáti otázkách, dodala v duchu. Šla okamžitě za Pánem.
„Noro, pojď sem. Jaktože jdeš pozdě?“
„Omlouvám se, pane. Měla jsem hodinu, nemohla jsem přijít dřív. Psali test a to jsem je ještě pustila dřív. Docela si to zaslouží po desetiminutovce o padesáti otázkách z minulých všech pěti let.“
„Jsi přísná učitelka. Tak to má být.“
„Nejsem zas tak přísná. Jenom nemám ráda, když někdo uráží mou rodinu. Za to se pyká. A třída je tým, což znamená jedno: Všichni za jednoho, jeden za všechny.“
„A kdo tě urážel?“
„Bratří Malfoyové. Myslí si Bůhvíco nejsou. Myslím, že by je Lucius měl dát na převýchovu. Chovají se oba jako dva malí spratci, bez špetky vychování.“
„Ale ale, tak Malfoyové. Lucius asi není dobrý otec.“
„To on je blbej úplně.“ Voldemort se zasmál. (A/N: Ano, vidíte správně. Voldemort se zasmál.)
„To nelze popřít.“ Nora koukala s vyvalenýma očima. Tohle že řekl o Luciovi Malfoyovi?
„No, Noro, ale já tě tady mám z jiného důvodu. Večer máš korunovaci, že? Královna upírů. Chtěl bych, abychom se posadili a promluvili si, ohledně naší pozdější spolupráce.“
„Samozřejmě, pane. Nechci být nezdvořilá, ale mám další hodinu a žáci jsou nevděční tvorové, kteří nechtějí na nic čekat.“ Sál ztichl. Tohle si ještě nikdo nedovolil a jestli jo, tak už není.
„Ano, jistě. Běž, uvidíme se večer. Přijdu si pro tebe.“
„Dobře, pane. Tak čau!“, se smíchem se přemístila do svého kabinetu. Tak už i její otec si z ní dělá prdel. Výborně. A šla na oběd. Po obědě šla do kabinetu, potřebovala se prospat. A na hodiny poslala supla ve formě Snapea. Chudáčci studentíci.
„Jdeme?“, řekl.
„Samozřejmě. Ale jak?“
„No asi bránou, ne?“
„Počkej, to nepůjde! To nás uvidí studenti.“
„A?“
„To prostě nejde, musíme se tam dostat jiným způsobem. Letax?“ Sice nesnášela tenhle způsob přepravy, ale všechno lepší než aby ji viděli se svým otcem.
„Nelze, nejste připojení k síti.“
„Do prdele!!“
„Hele, klidni se. Nezbývá nic jiného než jít přes bránu.“ Nora vytáhla z šuplíku kus pergamenu.
„Výborná věcička, supr, že jsem Harryho chytla. Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti. Tak, kde jste všichni? Hmm, Harry, najděte si lepší místo na TO s Ginny, jde k vám Snape. Chudáčci malí...“
„Tak, teď mi řekni, co to je,“, ukázal Voldemort na plánek.
„To je ta nejšikovnější vecička, kterou znám. Pobertův plánek. Zabavila jsem ho Harrymu jednou když se toulal po chodbách.“
„A jak víš, jak funguje?“
„Protože jsem ho sama malovala. Společně s Jamesem, Siriem a Remem. Společně s Poberty. Tohle je tajemství našeho úspěchu.“
„Šikovná věc. Odkud ji měl Potter?“
„Lohnul od Filche z kabinetu. Sebral nám ho v sedmém ročníku, na konci. Idiot...“
„Ten je vážně jedině po tom svým tatínkovi.“
„Můžeme jen doufat... Tak půjdeme? Zatím to vypadá v pořádku, nikdo už moc není ve Velké síni, takže by to mělo jít dobře. Pojď.“ A vydali se na cestu. Cestou to vypadalo, že jsou všichni zalezlí ve svých pokojích a společenkách. Ale...
„Vy. Vy jste s ním spolčená, jste Smrtijed.“
„Ano, už od mého narození. Můj otec mi ho rovnou vypálil aby měl jistotu, že budu na jeho straně.“
„Váš otec je tohle?“, ukázal Ron třesícím se prstem na Voldemorta.
„Správně, Rone. Mým otcem je sám Lord Voldemort. Výhra, co?“, zasmála se, „a pro tebe možná bude překvapení, že i ty jsi jeho rodina.“
„CO?? Já nikdy nebudu rodina týhle zrůdy.“, vykřikl nepříčetně Potter.
„Neuvěřitelně se podobáš otci. Přesně takhle zareagoval taky, když zjistil, že jsem jeho dcera.“
„Petrificus totalus!“, ozvala se Hermiona. Nora ho poslal někam pryč pouhým lehkým mávnutím ruky.
„Neútoč na nás, mohlo by se to vůči tobě obrátit.“ Hermiona ale na Voldemortova slova srala, doslova a pálila jedno kouzlo za druhým. Ale bez výsledku, Nora i Hadík byli zrovna asi v perfektní formě, takže všechna kouzla otočili proti trojici. A oni jen uhýbali. Za bojující pětkou se formoval dav studentů a duchů. Najednou se ozvala obrovská rána a následnoval hlas ředitele:
„Nechte je, studenti. Nechte je jít, vím o jejich přítomnosti.“ Studenti jen nevěřícně koukali a šeptali si, zda se Brumbál nezbláznil.
„Nori, jdu s vámi.“ To se Severus Snape rozhodl být u korunovace, „Studenti, běžte okamžitě do svých pokojů. Jinak strhnu všem kolejím všechny jejich nasbírané body. A to asi nechcete, že?“ Ať už chtěli nebo ne, museli odejít. S velikým odmlouváním nakonec všichni opustili Vstupní síň. Snape se obořil na oba: „Vy jste se snad zbláznili, oba dva! Večer v sedm hodin chodíte Hradem jako by se nechumelilo! Vážně vám přeskočilo... Ale teď už pojďte...“ Tak šli. V lese bylo nezvykle ticho. Vlci vyli na Měsíc. Spolu s vlkodlaky. Noře přeběhl mráz po zádech a byla jí zima. Severus si toho všiml a chytl ji za ruku. Po cestě viděli jak vlkodlak zabil nějakou osobu. Nezabývali se tím.
„Jste připravena na korunovaci?“
„Ano.“
„Poklekněte, prosím, „ Nora si klekla na kolena a svěsila hlavu, „Jeannette Raddleyová, opakujte po mně královskou přísahu.“ (A/N: Vemte to tak, že Nora prostě všechno zopakuje). Z Nory vycházela oslepující záře. Všichni okolostojící si zakryli oči, jinak by oslepli. Pak světlo přestalo a Nora se vyčerpaně sesula na studenou zem, kde zůstala ležet.