Pipla osmahlá
Pipla osmahlá
Téma: Popis vymyšleného zvířete (rostliny)
Srdce mi poskočilo radostí, když jsem slyšela, že mým úkolem je popsat mé
nejoblíbenější zvířátko – piplu osmahlou. Tento malý tvoreček je jedním
z nejohroženějších druhů zvířat, jaká vůbec existují. Tento miniaturní
endemit žije v pohoří Kaurakaz v Asii a je jich jenom asi deset.
Nikde jinde by nebyl schopen přežít, protože potřebuje speciální podmínky, aby
každou noc pršelo a přes den bylo tak dvacet stupňů Celsia. A to bez rozdílu,
po celý rok.
Co se velikosti týče, pipla je něco mezi kočkou a myší, tudíž jako křeček. Jakmile
se na obloze objeví hvězdy, okamžitě se schovává hluboko do nory, aby nebyla
chycena jedním ze svých četných nepřátel, a následně zabita. Mohla by ji totiž
prozradit růžové zbarvení, které v noci svítí. Kdybychom se za ní do nory
chtěli vydat, nemohli bychom. Jednoduše proto, že jsme moc velcí, ani hlava by
se nám do otvoru nevešla, natož abychom se tam vsoukali celí.
Já jsem se osobně s piplou setkala po dlouhé době, když jsem konečně
zjistila, co tohle vybíravé zvířátko má nejraději za potravu. Zkoušela jsem
všechno, od kousku jablka přes sýr až po zázvorovou šťávu. Už jsem byla úplně
bezradná, když tu jsem zahlédla v trávě takové malé růžové bobulky. Už mi
došlo, proč má pipla tak růžovou barvu. Kvůli datikům, to jsou malé,
fosforeskující bobulky plné šťávy sladké jako cecek. Nalákala jsem piplu ven a
ona mi vběhla přímo do rukou. Oslnila mě svým zjevem a já se na ni smála jak
měsíček na nebi.
Cviličku si mě prohlížela svýma světle růžovýma očima, ale pak asi
usoudila, že jí neublížím a zvedla koutky do úsměvu, přičemž odhalila své bílé
zoubky, trochu obarvené datikovou růží. V tu chvíli se mi do ruky něco
zarylo. A pěkně hluboko. Já zavyla bolestí a piplu upustila. To mě škrábl jeden
z jejích, poměrně dlouhých drábků. Z ruky mi crčela krev, ale to mi
bylo jedno, měla jsem vztek, na sebe a ze všeho nejvíc na piplu. Vždyť se na mě
tak hezky usmívala!
Tohle dobrozružství mě naučilo, že se nemá věřit snad už absolutně ničemu.
Malý zvíře velikosti křečka mi způsobilo jizvu uprostřed pravé ruky, která mi
zůstane po zbytek života. Ale snažím se to brát pozitivně – mám alespoň nějakou
památku a další vzpomínku navíc.