Babička Málková
Babička Málková
Je to už spousta let, co babička Málková zemřela. Přesto bych vám její příběh pověděl, neboť ona si to zasloužila. Až do sklonku života obchodovala s nůšemi, košťaty a košíky. Pamatuji si, jak jsme je měli doma v koutě světnice a nosili je do lesa na houby. Ať už se dělo cokoli, měla v kapse řadu poučení, jakých si každý vážil.
Ačkoli by se to někomu zdát, babička Málková nebydlela sama – syn jí dělal společnost. Ze všeho nejvíce si přála, aby se z něho stal kněz. Celá ves se jejímu přání divila. Ale babičce to bylo jedno – hlavně, když se synáček dobře mít bude. Chlapec se snažil, nevycházel z bytu, jak houževnatě studoval. Po několika letech šťastně udělal zkoušku dospělosti a šel na vysokou. A babička Málková? Už už ho viděla na nějaké hezké faře.
Když už měl mít hotovo, babičce přišla zpráva: váš syn se zbláznil. O den dříve než-li skonal jela se na něj podívat – a syn jí řekl: „Máti, pamatuj si jednu věc – vyřkneš-li písmeno r v jakémkoli slově, tvou duši získá ďábel a už nikdy ji nedostaneš zpátky.
Od té doby stará paní nikdy nevyslovila této hlásky, jelikož věřila slovům svého bláznivého syna, tak moc jej milovala. V mé paměti utkvěla jedna vzpomínka, jak jsme na babičku pokřikovali, aby dané písmenko vyslovila, ona však nikdy se zviklat nenechala a dál se svýma smutnýma stařeckýma očima koukala na své nůše.
Díky
(Angee, 19. 1. 2010 21:10)