dont be afraid,
afraid to fall, you know ill catch you through it all....
Sakra, proč mi tohle nikdo nikdy neřek? Proč jsem pro všechny jenom nicka a šprtka, jediný, co podle nich umim jsou školní záležitosti. A to vůbec neni pravda. Proč všichni mají předsudky? Proč se prostě se mnou nikdo nechce bavit? O vánocích se o mě vsadili kluci, kdo si troufne si se mnou zatancovat. O dvacku. Na tolik si mě cení. Ale je zvláštní, že jakmile něco potřebují, jsou fšichni hrozně moc miloučký a podlejzaj až je mi jich líto. copak v sobě nechovaj aspoň trochu cudnosti? Copak se musim ožrat, abych v jejich očích pořádně pařila? Vždyť to přece nen nutný. Proč mě nikdo nemá rád?
Ve škole jsem na tohle na záchodech viděla bezvadnou básničku:
Nobody likes you,
Everyone lefts you,
You are alone
And you cant do anything with it.
Cítili ste se někdy tak strašně osaměle, jako já právě teď? Asi ne. To totiž nejde... nikdy mi nikdo do očí neřek, že mě má rád, nikdy mi nikdo neřek, že je se mnou sranda...
Ale nebudu se litovat, to ne. Můžu si totiž za všechno sama. To já můžu za to, že nosim brejle a že jsem poněkud při těle. To já můžu za to, že mi celkem jde učení, oproti jiným lidem.. to já....